Září 2015

Moc složité vše je.

21. září 2015 v 0:59 | Daju |  Deníček
Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsala. Není to proto, že bych sekla s blogem. To ani náhodou. Spíš je toho teď docela moc a mě se potom nechce psát článek, protože mám třeba špatnou náladu a nebo jsem příliš unavená. Často je to taky obojí zároveň a to je špatné. Proto tento článek spíš bude takový deníček, ve kterém se potřebuju s několika věcmi svěřit.


Pořád si zvykám na střední školu. Nevím v čem, režim je docela v klidu. Téměř každou hodinu si mohu dělat, co chci. Tedy, když mám hotové i zápisky, takže tento čas konečně mohu využít ke kreslení a nebo chatování s přáteli. Co mě ohledně tohoto je, že teď momentálně nemáme skoro žádné finance, protože musíme kkupovat všechny učebnice a k čemu? K hovnu. Mohli nám je půjčit. Svět by se nezbortil ne?

Další věc je, že jsem byla doslova v prdeli z toho, že kluk, do kterého jsem se zamilovala, mě prostě odpálkoval, co nejhůř mohl. Dost mě to mrzelo, asi první dva dny, ale pak jsem si řekla, že to nevadí. Že to byl debil, pokud to udělal a že mi za to nestojí. Jsou daleko lepší a hodnější kluci, kteří mi začali psát hned po tom, co jsem se s tím srovnala. Je to divné. Na základce jsem byla šedá myška a teď už mě lidi konečně berou, za což jsem ráda.

Taky jsem udělala jednu z nejambicionějších věcí. Rozhodla jsem se, že si založím YT kanál, stanu se Let's Playerkou a Vlogerkou. Cílem je, abych se dostávala čímdál výš a výš, abych to rozvíjela a abych jednou dosáhla hranice 50 000 odběratelů. Ano, je to hodně, ale baví mě to a hrozně mi to pomáhá uvolnit se od svých pocitů a starostí. Začátky jsou hrozné, ale pokud mě chcete podpořit, kanál můžete najít ZDE.

A naposledy - poslední dobou mi příjde, že se hrozně měním. Bojím se ale, že k horšímu, což nechci, ale nejde tomu nějak zabránit, když vám to okolí nesdělí. Zajímám se o jiné věci, líbí se mi jiné věci, cítím se jinak a všechno jinak vnímám. Doufám, že to nebude mít nějaký složitý vliv.

Tento článek byl trochu vážnější, omlouvám se, ale potřebovala jsem to tu odůvodnit a vypsat se z toho všeho. Děkuju, že jste si to přečetli.

Jak se mi líbí na střední.

7. září 2015 v 15:52 | Daju |  O mě
Tady máte slibovaný článek o mém názoru na mou střední školu. Ještě bych se ale chtěla vyjádřit k předchozímu článku. Řekněme, že to byl takový "průzkum" mých čtenářů a rozhodla jsem se to nějak dál nezkoumat. Příjde mi docela smutné, že odsoudíte jen tak adminku, kvůli doméně. Vždyť blogy jsou od toho, aby se na nich blogovalo a né, aby se odsuzovalo, zda si vybereme webnode, blogspot, nebo třeba estranky či webgarden. Taky mi příjde docela neestetické, když tam někdo nechce chodit jen proto, aby potvrdil, že není robot. No nic, nebudu se k tomu vyjadřovat, ale příjde mi to jako diskriminace. Nicméně budu tento blog mít dál. To byl můj původní záměr i bez ohledu na to, co by jste k předchozímu článku napsali. Mít dva blogy. Na obou dvou budou stejné články.


Já teda na intru nejsem, protože škola je v mém městě, takže to nemám zapotřebí, i když, když to tak z povzdálí pozoruju, možná bych tam i ráda byla. To by mě ale po chvíli omrzelo, to vím. Nicméně jsem sem nepříšla podat názor na tom být na intru, ale na mou novou třídu, učitelé a školu obecně.

Ještě, než jsme se zčali učit, či cokoliv jiného dělat, jeli jsme na adapťák. Ten, kdo ho někdy zažil tak ví, že adaptační kurzy jsou hlavně o spřátelení, o komunikaci a domluvě = vytvoření úplně nového kolektivu, který je schopen spolupracovat. Když jsem ráno nastoupila do autobusu, měla jsem hrozný poci, protože jsem viděla, že se hodně lidí baví a já prostě neměla tu odvahu se k nim přidat. Potom mi došlo, že se nejspíš znají z toho intru a tak jsem si s tím nedělala těžkou hlavu a trpělivě jsem čekala, než jsem se s někým nenuceně pustila do konverzace.


Falešné úsměvy byly všude.◄ S tímhle jsem měla problém už na základce, kde jsem se od srdce snad nikdy nezasmála. Tohle se mi stalo i tady, při první společné aktivitě, kdy vás přiřadili do dvojic a vy jste se s danným člověkem měli seznámit a potom před ostatními o něm něco říct. Jmenoval se Matěj a dostal hrozný záchvat smíchu z toho, že nás fotila učitelka. Mě to vtipné nepřišlo, ale abych nebyla za debila, tak jsem se prostě zasmála. První falešné a taky poslední.

Hned ten den jsem se zkamarádila s jednou holčinou, se kteoru jsme pořád trávili čas na pokoji u kluků. Jo, tam jsem měla záchvaty smíchu snad každou minutu a konečně jsem se nebála bavit. Ani s nimi, ani s nikým jiným a tady konečně nastal ten zlom. Najednou mi všichni přišli fajn, což taky byli, ale konečně jsem z nich přestala mít respekt a takový ten odstrašující pocit, kdy je někdo vyšší než vy a zdá se vám trošku povýšený svým obličejem a posunkami. To jsou ale jen masky. Nikdo takový doopravdy není. Já prostě pohu říct, že mi máme tu nejlepší třídu na škole a můřžu si to říkat před kýmkoliv bez toho, abych se za to styděla.


U všech padl ostych. Všichni na sebe sahali už hned ten první den. Dělali blbosti, smáli se, či na sobě jen leželi a povídali si. Další dnem to přispělo do vínka a šli jsme do vyhřívaného bazénu v horách. V zimě. Ve spodním prádle. Protože nikdo u sebe neměl plavky. Žádné soukromí nezájem. Známe se den. Mě to u někoho přišlo jako celý život. Až tak moc mi tato třída sedí. Proto nás asi tu druhou noc zavřeli za trest do pokoje.

Jinak dnes jsme zažili první normální den s povinostmi a učením. Já nechápu, proč se na střední škole nemohou ty učebnicem půjčovat. Jsou to zbytečné a docela vysoké výdaje, které potřebujete tak dva - čtyři roky. No, já bych to tak neudělala, kdybych měla sama na výběr. Přece jen v dnešní době je to pro spoustu lidí těžké. Já nejsem vyjímkou.


Dále. Učitelé jsou docela super. Problém bude asi spíš s dějepisářkou, která je sice hrozně přísná, ale připadá mi, že má dobrý výklad a díky tomu, že nenechá v hodině nikoho mluvit, tak jsem si toho dost zapamatovala. Taky má dobrý přednes. Připadá mi, že já jediná s tím nemám problém. Nejlepší učitelkou se ovšem zdá být zatím ta na Španělštinu. Uvidíme dál.

Celkově bych školu hodnotila asi nadprůměrně, protože jsem čekala méně. Ovšem doufám, že z nás nebude to, co z většiny čtvrťaček. Potkala jsem jich dnes hodně a byly to namyšlené fifleny, které řešili jen to, v jakém stavu mají make-up. Snad se i vám, kteří letos nastoupili na střední školu (a i těm ostatním), líbí vaše prostředí, spolužáci a učitelé. Přeji vám v tomto roce štěstí. Já sama jsem si dala slib, že se budu učit, ale tak známe se. Vydržím dva měsíce a čau.