Proč věřím na duchy.

31. srpna 2015 v 23:02 | Daju |  O mě
Tento článek jsem se rozhodla napsat ještě před tím, než napíšu svůj názor na střední, který se tu objeví za tři dny po adaptačním kurzu. Chtěla bych poprosit ty, kteří na tohle nevěří, aby tento článek rovnou zavrhli a raději si počkali na nějaký další, který pro ně bude vhodnější. Budu sem psát vlastní zkušenosti a je možné, že některé z nich byly pouze bludy, ale to je se nedozvím. Každopádně sem nebudu psát úplně všechny zážitky. Jen ty, které za něco stály.

Já vlastně na duchy a nadpřirozeno věřím skoro od nepaměti. Vlastně od té doby, co jsem začala sledovat Scooby-doo. Sice to tam bylo příliš klišé, ale já jsem si to nikdy nespojovala s realitou. Měla jsem vlastní představu. Koneckonců kostlivci byli moje nejčastější noční můra, která mě jako malou provázela. Pokaždé byla jiná a já si je dote´d pamatuju všecky. Proto, když lezu do postele po tmě, skáču do ní ze dvou metrové vzdálenosti, i když teď vím, že každý duch může vypadat úplně jinak.

https://i.warosu.org/data/tg/img/0284/84/1385434692262.gif

1. První zážitek se mi stal, když jsme se nastěhovali do našeho bytu. Mohlo mi být tak sedm, takže jsme tu bydleli jen kolem roku a já jsem šla do kuchyně se napít. Samozřejmě jsem nerožínala. Neměla jsem tu potřebu, ani strach, protože to bylo to čisté prostředí, takže jsem si tu skleničku vzala a chtěla se napít. Přesně v tu chvíli kolem mě proletěla bílá průhledná postava. nebo spíše mlhovina. Ten tvar takový nebyl. Ovšem - tohle jsem mohla vidět, jak jsem byla malá, ale od té doby mám potřebu si všude večer rožínat a mám pocit, že tu s námi někdo je.

2. Tohle se stalo v tomto roce. Jako obvykle jsem si šla lehnout, což jsem vlastně udělala. Lehla jsem si obličejem ke zdi, protože se mi tak usíná nejlépe a začala přemýšlet. Pomáhá mi to v tom. Najednou jsem ale uslyšela něco divného. Když jsem se zaposlouchala slyšela jsem, jako by se mi někdo, nebo spíš něco hrabalo v knihovničce. Zkoušela jsem to neřešit, ale pak se ozvala rána. To jsem se lekla a bála jsem se pohnout a otevřít oči. Čekala jsem, co bude dál. Byly slyšet jen tři kroky směrem k posteli a pak už nic. Konec.

3. Tentokrát jsem se probudila. Stalo se to pár dní po tom předchozím. Otevřela jsem oči s tím, že půjdu na záchod. Opět jsem byla otočená směrem ke zdi, kde mám naskládaných, asi deset plyšáků a polštář, protože se bojím té mezery vedle mě. Co jsem tam neviděla? Nad těmi plyšáky se vznášela bílá mlha. Já jsem se tak lekla, že jsem se raději rychle otočila. Podívala jsem se chytře směrem k lustru. No, to jsem neměla dělat. Vznášela se tam má oblíbená košila. Já vím, že je to těžko uvěřitelné, ale já jsem se v tu chvíli hrozně bála a ta košile to úplně dorazila. Zabalila jsem se tedy do peřiny a nevylezla do rána. Za pár dní ta košile skončila v popelnici a nahradila ji nová.

http://33.media.tumblr.com/a8637bd472448d9de1bb2208a3c7d829/tumblr_n1bxupKjMc1rpk6e5o4_r1_400.gif

4. Toto se stalo ve škole. Znáte to. Takové ty hloupé puberťačky, které chodí na záchody ve skupinkách k zrcadlům. Ano, to jsme na základce dělaly i my, ale s tím rozdílem, že jsem často zhásinaly dveře a vyvolávaly tam všechno možné. Samozřejmě z prdele. No jednoho dne se to zúčtovalo. (Na prvním stupni jsme to dělali taky a tam pak něco bylo, takže jsme raději chodily o patro výš.) Jednoho krásného dne jsme totiž psali písemku z literatury. Předmět, který se nikomu nechtěl učit a tak měli všichni na ruce jeden dlouhý tahák. To byla hodina, kdy skoro každý chodil na záchod. Převážně teda kluci. Jen tři holky se toho zúžastnili také. Dvě kamarádky a já. Jedna tam byla předemnou, pak jsem tam šla já a pak ještě kamarádka po mě. Já jsem tam šla proto, abych si umyla ten tahák, takže jsem tam vešla a přešla k umyvadlu. Chvíli jsem si to tam ak jakože mydlila a najednou jsem slyšela zavření jedné ze tří kabinek. Šla jsem se proto podívat, jestli tam někdo není. Otevřela jsem po zaklepání zavřenou kabinku a on tam nikdo. Napadl mě průvan, ale okno bylo zavřené. Nějak jsem to raději neřešila a šla zpátky. Tahák už jsem jen třela, aby se ošoupal. Ovšem to už byly slyšet i kroky. To jsem se raději přestala hýbat. Pak zničehonic začal kapat kohoutek a já slyšela dech. To jsem odtamtud potom vyletěla omamnou rychlostí a chtěla zabránit kamarádce, aby tam nechodila. Nechápala proč. Když se ale vrátila, vypadala stejně uříceně jako já. Slyšela skoro to samé a když jsme se pak bavili s kamarádkou, která tam byla první, tak na tom byla stejně. Mám z toho srdce v krku už jen, když to píšu.


5. No a tohle je poslední příhoda a ta se stala asi před týdnem. Ano, opět jsem si šla lehnout - asi kolem třetí ráno (Přemýšlím, že bych to mohla omezit. Prý je to hodina duchů, ale já byla přesvědčená, že je to od půlnoci do jedné. No nic. Asi proto se v hororech hnusné věci odehrávají kolem třetí. Nikdy mě nenapadal ten důvod.) Já sice nesnáším, když mám ve spánku otevřenou mikro ventilaci (což je miniaturní mezera mezi oknem a rámem a jde přesto vzduch i všechen zvuk z venku), ale vzhledem k tomu horku jsem ani jinak nemohla. Lehla jsem si, přikryla jsem se a z nějakého důvodu jsem nemohla usnout. Samozřejmě z venku ke mě doléhaly hnusné zvuky a mě to nebavilo poslouchat. Najednou jsem slyšela houkání vlaku. Za celé dva týdny, co jsem tu mikroventilaci nezavřela, jsem ho nikdy neslyšela a najednou ano a hrozně silně. Řekla jsem si, dobře. Jede blízko. Pak to na chvíli přestalo a za chvíli znovu začalo. Naštvala jsem se, šla rozsvítit a okno zavřela. Zašla jsem si na záchod, poté jsem si šla znovu lehnout a zachumlala jsem se do peřiny. Začala jsem se hrozně třást. Jako by někdo se mnou v té místnosti byl. Měla jsem ten pocit. A opravdu silný. Teď se kvůli tomu tady v tom pokoji pbojím spát, ale nic nenadělám. Nevím proč jsem ten pocit najednou měla, ale usla jsem až v šest ráno, když už bylo světlo.

Tohle by byl celý článek. Jsem moc ráda, pokud jste to dočetli až sem. Váš názor a i nějakou příhodu mi určitě napište do komentářů. Pokud máte nějaké otázky, obraťte se na můj Ask.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chia Chia | Web | 1. září 2015 v 10:20 | Reagovat

Docela mě zaskočilo to stou košilí. Já také věřím na duchy a paranormální jevy. Mám vždycky potřebu se koukat na nějaké seriály, či dokumenty kde řeší tyto záhady. Mám i doma o tom knížku, kde jsou sepsané všechny typy duchů a přízraků. Knížku jsem přečetla celou.
Taky sem napíšu pár příběhů, protože se mi to stává skoro pořád.

1. Mám pokoj se sestrou. Ještě jsme měly patrovku. Já spadala dole a sestra nademnou. Měla jsem zavřené oči a byla jsem otočená ke zdi. Najednou jsem uslyšela kroky, jako by někdo šel dokolečka uprostřed našeho pokoje. Bála jsem se.Otevřela jsem oči. Nechtěla jsem se vůbec otočit k tomu zvuku.
Ráno jsem se normálně probudila. Řekla jsem to sestře. Ona mi na to odpověděla, že nic neslyšela a to byla v tou stejnou dobu vzhůru.

2. Stalo se mi úplně to samé. Hned další noc. Už jsem to nevydržela a musela jsem zapnout lampičku, která je na stěně (ikea :-D). Zvuky přestaly. Lampičku jsem zhasla, jako že se nic neděje. Bylo ticho a kroky pokračovaly. Nevydržela jsem to. Opět jsem rozsvítila lampičku a spěchala po schodech dolů za tátou do obýváku. Řekla jsem mu to. Náš pokoj je nad obyvákem. On jenom na to: ,,Nic jsem neslyšel."

3. Stalo se mi to nedávno. Pokoj máme úplně celý přestěhovaný. Postel mám naporit dveřím. Velde dveří je stkřín na které jsou položené výkresy. Já a moje sestra jsme byly ještě chvíli na mobilu. Najednou ty výkresy začaly lupat, šustit a dokonce spadlo několik odpadků z koše. Obě jsme se nad tím zarazily.

Mimochodem já ti věřím že se ti něco takového stalo.

2 ChuPika^^ ChuPika^^ | 1. září 2015 v 21:01 | Reagovat

Ááá a teď se poseru :'D
Zajímavé příběhy o.O

3 steel32 & darthnellr steel32 & darthnellr | Web | 2. září 2015 v 14:44 | Reagovat

asi bych u vás doma chcípla strachy o.O úplně nevím co bych dělala, kdybych viděla tu košili nebo slyšela to na těch záchodech o.O
ale jo, co to máš za nápady chodit spát okolo 3. to je jasná hodina duchů! :D
úplně si mě s tim dostala tyjo :D
ale samozřejmě taky věřím, takže sem to úplně hltala :D

4 Dendy Dendy | Web | 2. září 2015 v 16:43 | Reagovat

Panebože mě úplně se zvedl tep .. Hodně zajímavé věci se ti stali, nemám důvod ti nevěřit. Proč by sis to vymýšlela..

5 Elise Elise | Web | 2. září 2015 v 17:44 | Reagovat

Vážně tvé příhody mě děsí a děsit mě budou nadále. Mé příhody znáš a pokud si je nepamatuješ tak se už boj, protože ti je převyprávím co nejdřív :D

6 Delight ^^ Delight ^^ | Web | 6. září 2015 v 22:16 | Reagovat

Mně se teda stala taková historka jen jedna. Když byl u mě přítel, tak jsme se večer dívali u mě v pokoji na film a někdo zaklepal na dveře. Bylo to takové jasné zaklepání, kdy člověka ani nenapadne pochybovat o tom, že ten zvuk způsobili například sousedi nebo něco zvenku. Automaticky jsem zavolala na mamku, ať vejde dále, ale nikdo nevešel. Vyšla jsem z pokoje se podívat do ložnice, kde mamka v klidu spala. Další den jsem se jí ptala, jestli na nás předchozí večer neklepala, ale říkala, že určitě ne.
Jinak ten tvůj příběh s košilí mě tedy hodně vyděsil, asi bych si takové věci neměla číst v 10 večer. :D

7 W-violet W-violet | 7. září 2015 v 9:35 | Reagovat

Úžasný pcoti číst to ve škole...chudák kámošky, které mně teď budou muset uklidňovat... :D Tak nejvíc mně asi jako většinu dostala ta košile...věřím na duchy a díky tvým příběh§m dvojnásob. U nás doma jednou v noci začlo něco rachtit v topení...a pak jako by někdo do něj ťukal prsty...letěla jsem za rodiči, ale ty mi oznámily, že je topení vyplé. Mamka si šla na chvíly lehnout za námi (byli tam i mí dva bráchové ale jeden z toho ještě nemá rozum) a přestalo to...když odešla tak se to opět zpustilo...zkusila jsem to ignorovat, ale i tak mám strach jít jen na blbý záchod (v noci samozřejmě).

8 Dominika World Dominika World | 1. listopadu 2015 v 14:02 | Reagovat

To si děláš...:o S tou košilí, mě by vezli :DD
A ta čtyřka, naštěstí na záchodech nemáme zrcadla .-. :D

9 WaclawE WaclawE | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:37 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na dajulifestyle.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

10 TomkoG TomkoG | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:48 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

11 Caseytruts Caseytruts | E-mail | Web | 23. září 2017 v 19:54 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>More info!</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama