Srpen 2015

Proč věřím na duchy.

31. srpna 2015 v 23:02 | Daju |  O mě
Tento článek jsem se rozhodla napsat ještě před tím, než napíšu svůj názor na střední, který se tu objeví za tři dny po adaptačním kurzu. Chtěla bych poprosit ty, kteří na tohle nevěří, aby tento článek rovnou zavrhli a raději si počkali na nějaký další, který pro ně bude vhodnější. Budu sem psát vlastní zkušenosti a je možné, že některé z nich byly pouze bludy, ale to je se nedozvím. Každopádně sem nebudu psát úplně všechny zážitky. Jen ty, které za něco stály.

Já vlastně na duchy a nadpřirozeno věřím skoro od nepaměti. Vlastně od té doby, co jsem začala sledovat Scooby-doo. Sice to tam bylo příliš klišé, ale já jsem si to nikdy nespojovala s realitou. Měla jsem vlastní představu. Koneckonců kostlivci byli moje nejčastější noční můra, která mě jako malou provázela. Pokaždé byla jiná a já si je dote´d pamatuju všecky. Proto, když lezu do postele po tmě, skáču do ní ze dvou metrové vzdálenosti, i když teď vím, že každý duch může vypadat úplně jinak.

https://i.warosu.org/data/tg/img/0284/84/1385434692262.gif

1. První zážitek se mi stal, když jsme se nastěhovali do našeho bytu. Mohlo mi být tak sedm, takže jsme tu bydleli jen kolem roku a já jsem šla do kuchyně se napít. Samozřejmě jsem nerožínala. Neměla jsem tu potřebu, ani strach, protože to bylo to čisté prostředí, takže jsem si tu skleničku vzala a chtěla se napít. Přesně v tu chvíli kolem mě proletěla bílá průhledná postava. nebo spíše mlhovina. Ten tvar takový nebyl. Ovšem - tohle jsem mohla vidět, jak jsem byla malá, ale od té doby mám potřebu si všude večer rožínat a mám pocit, že tu s námi někdo je.

2. Tohle se stalo v tomto roce. Jako obvykle jsem si šla lehnout, což jsem vlastně udělala. Lehla jsem si obličejem ke zdi, protože se mi tak usíná nejlépe a začala přemýšlet. Pomáhá mi to v tom. Najednou jsem ale uslyšela něco divného. Když jsem se zaposlouchala slyšela jsem, jako by se mi někdo, nebo spíš něco hrabalo v knihovničce. Zkoušela jsem to neřešit, ale pak se ozvala rána. To jsem se lekla a bála jsem se pohnout a otevřít oči. Čekala jsem, co bude dál. Byly slyšet jen tři kroky směrem k posteli a pak už nic. Konec.

3. Tentokrát jsem se probudila. Stalo se to pár dní po tom předchozím. Otevřela jsem oči s tím, že půjdu na záchod. Opět jsem byla otočená směrem ke zdi, kde mám naskládaných, asi deset plyšáků a polštář, protože se bojím té mezery vedle mě. Co jsem tam neviděla? Nad těmi plyšáky se vznášela bílá mlha. Já jsem se tak lekla, že jsem se raději rychle otočila. Podívala jsem se chytře směrem k lustru. No, to jsem neměla dělat. Vznášela se tam má oblíbená košila. Já vím, že je to těžko uvěřitelné, ale já jsem se v tu chvíli hrozně bála a ta košile to úplně dorazila. Zabalila jsem se tedy do peřiny a nevylezla do rána. Za pár dní ta košile skončila v popelnici a nahradila ji nová.

http://33.media.tumblr.com/a8637bd472448d9de1bb2208a3c7d829/tumblr_n1bxupKjMc1rpk6e5o4_r1_400.gif

4. Toto se stalo ve škole. Znáte to. Takové ty hloupé puberťačky, které chodí na záchody ve skupinkách k zrcadlům. Ano, to jsme na základce dělaly i my, ale s tím rozdílem, že jsem často zhásinaly dveře a vyvolávaly tam všechno možné. Samozřejmě z prdele. No jednoho dne se to zúčtovalo. (Na prvním stupni jsme to dělali taky a tam pak něco bylo, takže jsme raději chodily o patro výš.) Jednoho krásného dne jsme totiž psali písemku z literatury. Předmět, který se nikomu nechtěl učit a tak měli všichni na ruce jeden dlouhý tahák. To byla hodina, kdy skoro každý chodil na záchod. Převážně teda kluci. Jen tři holky se toho zúžastnili také. Dvě kamarádky a já. Jedna tam byla předemnou, pak jsem tam šla já a pak ještě kamarádka po mě. Já jsem tam šla proto, abych si umyla ten tahák, takže jsem tam vešla a přešla k umyvadlu. Chvíli jsem si to tam ak jakože mydlila a najednou jsem slyšela zavření jedné ze tří kabinek. Šla jsem se proto podívat, jestli tam někdo není. Otevřela jsem po zaklepání zavřenou kabinku a on tam nikdo. Napadl mě průvan, ale okno bylo zavřené. Nějak jsem to raději neřešila a šla zpátky. Tahák už jsem jen třela, aby se ošoupal. Ovšem to už byly slyšet i kroky. To jsem se raději přestala hýbat. Pak zničehonic začal kapat kohoutek a já slyšela dech. To jsem odtamtud potom vyletěla omamnou rychlostí a chtěla zabránit kamarádce, aby tam nechodila. Nechápala proč. Když se ale vrátila, vypadala stejně uříceně jako já. Slyšela skoro to samé a když jsme se pak bavili s kamarádkou, která tam byla první, tak na tom byla stejně. Mám z toho srdce v krku už jen, když to píšu.


5. No a tohle je poslední příhoda a ta se stala asi před týdnem. Ano, opět jsem si šla lehnout - asi kolem třetí ráno (Přemýšlím, že bych to mohla omezit. Prý je to hodina duchů, ale já byla přesvědčená, že je to od půlnoci do jedné. No nic. Asi proto se v hororech hnusné věci odehrávají kolem třetí. Nikdy mě nenapadal ten důvod.) Já sice nesnáším, když mám ve spánku otevřenou mikro ventilaci (což je miniaturní mezera mezi oknem a rámem a jde přesto vzduch i všechen zvuk z venku), ale vzhledem k tomu horku jsem ani jinak nemohla. Lehla jsem si, přikryla jsem se a z nějakého důvodu jsem nemohla usnout. Samozřejmě z venku ke mě doléhaly hnusné zvuky a mě to nebavilo poslouchat. Najednou jsem slyšela houkání vlaku. Za celé dva týdny, co jsem tu mikroventilaci nezavřela, jsem ho nikdy neslyšela a najednou ano a hrozně silně. Řekla jsem si, dobře. Jede blízko. Pak to na chvíli přestalo a za chvíli znovu začalo. Naštvala jsem se, šla rozsvítit a okno zavřela. Zašla jsem si na záchod, poté jsem si šla znovu lehnout a zachumlala jsem se do peřiny. Začala jsem se hrozně třást. Jako by někdo se mnou v té místnosti byl. Měla jsem ten pocit. A opravdu silný. Teď se kvůli tomu tady v tom pokoji pbojím spát, ale nic nenadělám. Nevím proč jsem ten pocit najednou měla, ale usla jsem až v šest ráno, když už bylo světlo.

Tohle by byl celý článek. Jsem moc ráda, pokud jste to dočetli až sem. Váš názor a i nějakou příhodu mi určitě napište do komentářů. Pokud máte nějaké otázky, obraťte se na můj Ask.

iZombie | recenze na seriál

29. srpna 2015 v 13:42 | Daju |  Podívejme se
To je snad poprvé, co dělám nějakou recenzi na mnoho svých blogů, které jsem měla, tak snad ji napíšu správně. I když, když se nad tím zamyslím, tak vlastně ani nevím, co by se dalo na takové recenzi pokazit. Uvidíme. Ovšem tohle neplánuji jako mou poslední recenzi na film, seriál nebo třeba i knížku.

Jedná se o seriál, který jsem poprvé viděla někdy v roce 2014 (Je docela nový) a viděla jsem ho s kamarádkou. První dva díly. Pak už jsem byla moc líná pustit si další, navíc jsem toho měla moc rozkoukaného, tak proč rozkoukávat další? Potom jsem na seriál téměř zapomněla, ale letos jsem ho objevila znovu u své sestřenice, u které jsem byla čtrnáct dní, a začali jsme na to koukat, pokaždé, když jsme měli volnou chvíli.


Obsah seriálu : Olivia "Liv" Morre je studentka medicíny, která se po jedné vysokoškolské pařbě probudí jako zombie. Aby zůstala alespoň částečně lidsky při smyslech, musí pravidelně jíst mozky mrtvol. Jako každodenní asistentka koronera o ně na pitevně nouzi nemá, ale s každým snědeným mozkem, se jí do hlavy dostanou vzpomínky a vlastnosti mrtvého. Díky této nově nabyté superschopnosti se před Liv otevírá možnost velké výzvy. Spolupracovat na vyšetřování kriminálních zločinů. (Zkopírováno z CSFD)


Můj názor: Kombinace detektivky, nadpřirozena, horroru, romantiky a trochu komedie. Musím říct, že v popisu obsahu chybí mnoho věcí, což je asi dobře, jinak by tam byly hodně velké spoilery. Každopádně je třeba podotknout, že se tam toho děje daleko více než jen dějová linka této Liv, která je mimochodem hlavní postava. Seriál je eventuélně nový (v říjnu má vyjít druhá série) a musím říct, že hodně dobrý. Celkově je založený na super nápadu, který nevidíte všude a mile překvapí. Popsala bych to dvěmi slovy - Zombie Sherlock Holmes. Úžasně promyšlené. Všechno se vším souvisí. Stačí si všímat. Znaky zombie v seriálu je albínismus - vyblednou vlasy a kůže. Většina postav je perfektně vymyšlená, ovšem je tam pořád jedna, která mi drásala nervy až dokonce. To mi ale nezabránilo tomu, abych nadšeně zkoukla první série a nesnesitelně se těšila na druhou.

Moje hodnocení: 9/10 - Seriál mohu jen doporučit, ale jen těm, kterým tyto seriály vyhovují. Není to každého šálek kávy.

Moje nádherná evoluce napříc selfie.

25. srpna 2015 v 20:33 | Daju |  O mě
Dnes mě napadl článek, kterým se můžu ztrapnit. Než se ale do něj pustím, ráda bych se omluvila za jednu důležitou věc. Jak jsem psala, že bduu přidávat každý měsíc updaty s pokroky ve cvičení, tak mi to bylo asi na dva měsíce znemožněno. Ne, nevykašlala jsem se na to. Chci v tom pokračovat dál. Dokonce mám ještě větší motivaci než předtím, ale mám ošklivě poraněnou nohu a nemohu nějak krčit levé koleno, což je docela na obtíž. Hrozně moc se omlouvám. Určitě za ten měsíc nebo dva budu makat dvakrát tolik.

A teď k dnešnímu článku. Proč to bude pro mě může být trapas? Rozhodla jsem se vytvořit článek o mé "evoluci na facebooku" a samozřejmě to doplnit i fotkami a názory k tomu všemu. Myslím, že by to mohla být docela sranda, vzhledem k tomu, jak jsem si tehdy myslela, že jsem cool. Pojedu od roku 2009. Zvolila rok, kdy už jsem si zakládala facebook účty a fotila své první profilovky. Předem se omlouvám za chyby a překlepy, či nesmysly ve větách, ale tenhle článek jsem psala opravdu dlouho.


Dlouhé nebo krátké vlasy?

23. srpna 2015 v 16:13 | Daju
Tohle je otázka, která trápí mnoho dívek. I mě trápila a vlastně pořád trápí. Znáte to, takové ty nálady - Mám se ostříhat? Nemám se ostříhat? Ale vždyť mám ty vlasy zničené. - a pak najdnou šmik a další den si vyčítáte, co jste to udělali. Mnoho holek toto dělá, aniž by si uvědomovalo klady a zápory obou typů. A protože já jsem jedna z těch, co tohle střídá jako ponožky, rozhodla jsem se napsat, jak výhody a nevýhody to obnáší. Ovšem upozorňuju, že vše je jen můj názor. Nehledejte v tom žádné urážky nebo tak. Když tak na to koukám, tak obojí má více záporů.



Dlouhé vlasy :

Nejdříve se podíváme právě na ty dlouhé, protože mi příjde, že takové vlasy má většina dívek, zvlášť, když se ve svém okolí podívám kolem sebe. Snad každá holka (i ta, co m dlouhý vlasy) závidí každé druhé, která je má hezčí, objemnější a delší, nebo je třeba jen přirozená zrzka. Co vše se dá na takových vlasech považovat za výhodu? A co naopak nesnášet?

+

►Dlouhé vlasy se na dívce více zalíbí okolí, hlavně mužům.
►Dá se s nimi udělat téměř vše, co si zamanete.
►Nemusíte řešit růst. Pokud rostou, vypadají skoro stejně.
►Většinou vypadají dobře.

-

►Hodně rychle se zamastí a jde to na nich vidět.
►Úprava trvá hodně dlouho.
►Hodně se ničí, takže se musí udržovat přípravky.
►Věčně padají do očí, pokud nejsou sepnuté.
►Vítr s nimi udělá krátký proces.

Krátké vlasy :

Teď se podíváme na ty krátké vlasy, které mám momentálně já. Ty má zase menší část dívek, ale zase více takových těch maminek a tak, protože je to opravdu jednoduché a nemusí se to tak řešit. Ovšem tyto vlasy mají také své plus a mínus, které stojí za zveřejnění.

+

Rychlá úprava.
►Často se nemastí a nejde to na nich tak vidět.
►Rychle schnou, takže se nemusejí fénovat.

-

►Ráno vypadáte jako smeták.
►Jakmile vlasy začnou dorůstat, nevypadají hezky.
►Ztrácí tvar.
►Vlasy musíte lakovat, aby neztratili svůj tvar.


A co si o tom myslíte vy?
Jaké máte vlasy?
Které se vám zdají lepší?

Vše, co chci do konce roku 2015.

18. srpna 2015 v 23:51 | Daju |  Wishlist
Já si ten wishlist musím udělat. Jednak proto, že někde potřebuju mít sepsané, co vše potřebuju a taky jednak proto, že tyto články jsou docela hodně čtené a takové články mě baví psát. Dnešní whishlist bude na téma "Co si přeji do konce roku 2015." tudíž to mohu získat kdykoliv. Ať už během tohoto roku, nebo až na Vánoce :)

1. Longboard


Ještě nedávno bych se bez tohohle miláčka obešla, ale to nevím, jak bych dokázala, když jsem na něm jela a pořádně zjistila, co to je. Půjčil mi ho totiž kamarád a jen co jsem na to stoupla, tak jsem na tom uměla, i když né tak dobře. Důvod, proč ho chci mít je, že je to naprosto ideální dopravní prostředek na delší cesty, protože je na to přizpůsobený (dokáže jezdit i po lesních cestách) a taky velmi pohodlný. Navíc díky jeho výrazné délce se vám málo stane, že se převrátíte dopředu, nebo dozadu. Navíc se mi bude hodit, protože mám docela daleko školu a tohle se mi zamlouvá více, než autobus. Navíc mě to hrozně baví. Dostanu ho ale nejspíš až na Vánoce.

2. Nový batoh do školy.

Tuhle věc asi budu potřebovat hned, jelikož můj nynější batoh je více než ve špatném stavu. To je tak, když si na poslední rok koupíte nějaký "šunt", do kterého dáváte tolik věcí, kolik to ani neunese, což docela naštve. Dalo by se říci, že batoh už mám vybraný, teď ho ještě jen objednat. Sice nevím, jak na tom bude s kvalitou, ale hrozně mě oslovil. Je z internetové stránky "wayfarer", což je docela známý internetový portál, kde můžete nakupovat věci. Myslím, že je to dokonce značka, ale nechci kecat.

http://www.wayfarer.cz/multimedia.php?path=/content/x-trader/multimedia/26434.jpeg&size_x=370&size_y=370&keep_aspect_ratio=1&cache=1&reduce_only=1

3. Vak

Nevím, jak přesně se tomu říká, ale v první třídě to sloužilo jako "pytlíček na tělocvik" nebo "pytlíček na papuče". V dnešní době je to ale něco jako "moderní batoh" a mě zaujali ty s potiskem zvířat, tak proč si nějaký nevybrat? Asi zase budu volit právě ze stránky "wayfarer", protože je tam široký výběr těchto věcí. Myslím, že každý ví, o čem mluvím.

http://www.wayfarer.cz/content/x-trader/multimedia/23783.jpeg
4. Fotoaparát

Myslím si, že ten z tohoto seznamu bude největší problém, protože mám mobil, který suprově fotí a rodičům nevysvětlíte, že fotoaparát je důležitá věc, která se vždycky bude hodit. Je teda pravda, že my doma foťák už máme, ale je docela starý a fotky z něj už nejdou nic moc, nebo mě to tak alespoň připadá, takže ať už jen pro mě, nebo celkově - hodil by se.

http://www.fotoradce.cz/files/magazin/253305/61399.jpg



Liebster Award TAG

16. srpna 2015 v 17:10 | Daju |  Tagy
Sice moc TAGY nemám ráda, ale tak když jsem byla nominováná tak proč ne. Pokud s mým podotknout, většinu tagů dělám jen jednou, takže pokud mě někdo znovu nominuje, tak smůla. Mě nominovala blogerka Blondie. Jedná se o tag, kde musíte udělat 11 faktů o sobě, odpovědět na jejích 11 otázek a následně nominovat 11 blogerů, kterým rovněž vytvoříte 11 otázek. Vzhledem k tomu, že už to nejspíš dělalo dost blogerů, tak nominuju všechny, kteří ho chtějí vyplnit. Taky bych vás chtěla pozvat na můj nově založený ask, který najdete v menu. Můžete se zeptat na cokoliv a odpovídám téměř hned.


11 Faktů o mě :

1. Na svou nynější střední školu jsem šla jen kvůli studiu jazyků
2. Mám ráda sama sebe
3. U ničeho moc dlouho nevydržím, ale když mám motivaci, tak vydržím u všeho
4. Nesnáším naši politiku a EU
5. Na svůj věk jsem docela psychicky vyspělá a tak dokážu mluvit i na téma, kterým ostatní 15 letí nerozumí
6. Jsem introvert, ale pokud si najdu kruh přátel, dokážu s ním být každý den
7. Nově jsem longborďačka, skateborďačka a všechno, co se týká prkna
8. Jsem docela ustrašený člověk, ale i přesto jsem dokázala včera v noci vlézt do strašidelného domu u nás ve městě
9. Nesnáším hmyz
10. Maluju se pouze přirozeným způsobem (pudr, řasenka, balzám)
11. Když jsem ve společnosti své stejně staré sestřenice, chovám se hrozně a normálně mě tak s nikým jiným neuvidíte.



Odpovědi na otázky:

1) Bez čeho se v létě neobejdeš?
- Bez pití a zmrzliny
2) Co tě baví?
- Kreslení, psaní, focení, cvičení a ježdění na kole či nějakém boardu.
3) Dáváš přednost blogerům nebo vlogerům?
- Blogerům. Ze stylu psaní se dá poznat mnohem více a taky je tam větší slovní zásoba.
4) Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
- Miluju zmrzlinové poháry s ovocem a bubbletea
5) Jak moc řešíš, co si o tobě myslí ostatní?
-Podle toho, o koho se jedná. Pokud to jsou lidé, na které musím udělat dojem, abych se s nimi přátelila, tak to řeším hodně. Proto se tak moc bojím střední školy. Jinak lidi, kteří jsou náhodně po ulici. Nezájem.
6) Máš vysněné povolání? Jaké?
- Momentálně v tom nemám jasno, ale vím jistě, že chci zkusit herectví.
7) Máš domácího mazlíčka?
- Ano. Jednoho psa, čtyři papoušky a dva potkany.
8) Přečetla jsi za tohle léto nějakou knihu? Jakou? Pokud ne, jaký film tě v poslední době zaujal?
-Ne, za léto jsem žádnou knihu nepřečetla i když jich mám několik rozečtených. Film mě naopak zaujal horor jménem MAMA a to celým svým promyšleným příběhem.
9) Jak dlouho už bloguješ?
- Od svých osmi let, ale na žádném blogu jsem nevydržela dostatečně dlouho.
10) Co tě na blogování nejvíc štve?
- Psaní článků. Vždycky bych to nejraději měla už za sebou a znala názory ostatních
11) Jakými třemi slovy by ses popsal/a?
- Nestálá, nemotorná, přátelská



Nominuju:
-Všechny, kteří budou chtít tento tag vyplnit.

Mám možná vysoké cíle.

13. srpna 2015 v 15:25 | Daju |  O mě
Ráda bych se zamyslela nad tématem, které mě docela trápí a týká se mé budoucnosti. Je to pro mě dost důležité a tak mě napadlo, že když budu znát váš upřímný názor a celý pohled na věc, tak mi to třeba i pomůže.


Vlastně jde o to, co se stane po škole. Já jdu teď v září na střední a vím jistě, že jsem si ji vybrala špatně, protože tato volba je na můj vkus docela brzo a proto jsem si zvolila jednu z nejjednodušších věcí, co jsem mohla a to je škola v mém městě s oborem cestovní ruch, na který jsem se přihlásila, kvůli studiu jazyků, o kterých vím, že je opravdu budu potřebovat, protože jak je známo, tak skoro nikdo nezůstane na oboru, či zaměření, které si vybral. Většinou lidé skončí jinde.

Dost jsem nad tím tak přemýšlela a po nějaké době mě napadlo něco úplně jiného. Né že bych se s tím měla úplně živit, to by možná asi nešlo, ale to, co je mým snem je zkusit herectví. Proč? Dost mě to zaujalo. Dokonce nějaké herce znám i osobně a pozorovat z přítmí týden jejich život bylo dost zajímavé. Taky jsem měla možnost vyzkoušet si komparz v Ulici. Ano, byl to sice jen komparz, ale natáčení jsem taky viděla a vzhledem k tomu, že já jsem docela empatický člověk, tak by se to ke mě i hodilo.


Ovšem problém je, že bych to třeba chtěla zkusit až kolem osmnáctého roku a já se to bojím říct rodičům. Že by mě v takovéhle věci nepodporovali, nebo že by se mi okolí vysmálo, což se v dnešní době stává často, když jsou na každém rohu nepřející Tomášové. A to mě taky hrozně mrzí. Bojím se jít za svými sny, což je taky špatné. Závidím těm lidem, kteří to dokáží.

Ráda bych věděla, co si o tomhle všem myslíte vy. Jestli je to dobrý nápad a měla bych za tím zkusit jít a nebo je to šílené a je to něco, u čeho bych neměla šanci se chytnout?

Jogurtový pohár s melounem

10. srpna 2015 v 1:19 | Daju |  Vaříme a připravujeme
Včera jsem dostala hlad a chtěla jsem si dát něco zdravého, ale zároveň dobrého a sladkého, tak jsem se šla podívat do lednice. Smálo se tam na mě docela dost věcí, ale já si vybrala jen dvě + třetí, ta ale v lednici nebyla. Udělala něco, co mě svou chutí docela překvapilo, takže jsem si řekla, že si to vyfotím, protože to vypadalo dobře, a hodím to sem. Ano, je to jednoduché na přípravu a i ingredience mnoho lidí mývá doma, protože jsem sáhla po tom prvním, co jsem viděla a navíc jsme toho moc doma zrovna neměli. Improvizace se vždycky hodí.




Začátek

9. srpna 2015 v 18:52 | Daju |  Cvičíme, aneb pokroky, které dělám
Včera jsem dostala nápad na jednu z rubrik, kterou chci vést delší dobu. Vy ovšem už víte o co jde. Nedávno mi přítel od mé sestřenky udělal výklad ohledně několika věcí, co se zdravého stylu týče. A vzhledem k tomu, že já jsem člověk docela nezdravý (zní to divně), tak mě to docela chytlo, protože, co si budeme povídat, ovocné věci jsou nejlepší!


Samozřejmě se to netýká jen jídla. Ano, lepší a zdravější styl chci nasadit, ale se vším všudy. Přidala jsem do toho i cvičení a jelikož nejsem sportovní typ, ale tvořivý, tak mě nebaví, jak si kdo píská při nějakých tréninkách a podobně. Navíc mi ani sporty nejdou, takže jsem zvolila to nejjednodušší, co jsem mohla a to domácí cvičení dle sebe. Alespoň mám do toho motivaci a právě díky sestřenčinému příteli vím, co a jak.

Nevím, jak moc dlouho to vydržím, ale ta motivace a chuť tu je. Navíc to, že o tom chci blogovat mě taky motivuje. Taky bych chtěla každý měsíc přidat něco jako update a dát k tomu foto, napsat ve shrnutí, co vše jsem cvičila a tak, jestli je nějaká změna a jak se cítím.

První fotku začátku, kterou najdete v celém článku, jsem fotila dnes. Ostatně to tam máte taky napsané. Omlouvám se, že ta fotka zrní, jelikož v té místnosti je šero a nikde jinde, bych se takhle vyfotit nemohla. Každopádně tady nejde o světlo fotky, ale o to, aby jste viděli mé nedostatky. Abych tak řekla - nemám skoro žádné svaly a mám zkrácené šlachy, takže mám co dělat. Je ale pravda, že když jsem u sestřenky cvičila jen dva dny po dobu půl hodiny, docela se mi prodloužili, takže to nebude snad tak dlouho trvat. No nic, držte mi palce.

Když se rozhodnu založit jiný typ blogu.

8. srpna 2015 v 19:37 Info blogu

Ahoj, vítejte na mém novém blogu, který jsem založila, když jsem se nudila. Je mi patnáct let a budu zde vystupovat pod přezdívkou Daju. Na tomto blopgu naleznete mnoho věcí. Nejvíce ovšem životní styl, názory, rady a tipy. Samozřejmě zde nebudou chybět ani recenze a hauly.

Blog tohoto typu jsem se rozhodla založit, protože jsem žádný takový dlouho neměla. Maximálně, tak před třemi až čtyřmi lety a co si budeme povídat. Zapojit se do takového světa v jedenácti muselo být šílenství, což taky znamená, že zkušenosti s blogováním mám. Vlastně bloguju již od osmi let, ale pořádnější blogy, které by byly alespoň o něčem a na které jsem nekopírovala cizí obsah, jsem měla až tak kolem těch dvanácti let.

Doufám, že se vám tu bude líbit a taky, že pokud vás něco zaujme, zanecháte tu taky svůj vlastní názor na danou věc a třeba se sem i vrátíte. Moc by mě to potěšilo, přece jen. Mít čtenáře je hodně důležité, stejně jako zaujmout je.